15 srpna, 2021

Od pašování do separatismu: 5 mýtů o Zakarpatí, které je důležité zničit

Od pašování do separatismu: 5 mýtů o Zakarpatí, které je důležité zničit

Podle výsledků posledního desetiletí je Zakarpatská oblast, nejzápadnější a geograficky nejbližší oblast Ukrajiny k zemím EU a NATO, mnoha lidem se asociuje především s pašováním, separatismem a kriminálními potyčkami.

To však v žádném případě není vyčerpávající seznam předsudků, klišé a stereotypů o Zakarpatsku, které se vytvořily v médiích, veřejném mínění a politice. A bohužel často vážně ovlivňují důležitá rozhodnutí nebo blokují jejich přijetí.

Kromě toho se tyto stereotypy a mýty velmi často stávají základem pro přímé falešné zprávy a dezinformace, mimo jiné od zahraničních zpravodajských služeb nebo jejich spolupracovníků.

A navzdory skutečnosti, že toto klišé o Zakarpatí někdy mají zdánlivě skutečné důkazy, je velmi důležité uvažovat kriticky a pracovat s objektivními informacemi, které dokazují, že v této situaci jednoduchá vysvětlení nemůže být.

Jaké jsou nejtypičtější mýty o Zakarpatsku, které dnes cirkulují v médiích, a proč je důležité je vyvrátit?

Five myths about Transcarpathia

Mýtus č. 1. Zakarpatсi  podporují myšlenky separatismu

Bohužel se za posledních několik let stal tento mýtus pro region a jeho obyvatele téměř klišé.

Zakládá se on na mnoha stereotypech a manipulacích: říkají, že Zakarpatí „nikoliv nebylo historicky součástí Ukrajiny“, a v místním referendu v roce 1991, které se konalo současně s všeukrajinským, Zakarpatсi  hlasovali pro udělení regionu statusu „samosprávného“ území (78% odpovědělo ano).

 Zapomněli však dodat, že o oddělení regionu nebyla tehdy žádná řeč; že současně proběhlo referendum o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, ve kterém Zakarpatsko dalo 92,6% hlasů „za“ (výrazně více než je celostátní průměr). A také – že referendum „o samosprávě“ nemělo žádnou právní sílu.

Není překvapující, že tyto „detaily“ zůstávají nepovšimnuty. Nakonec téma „separatismu na Zakarpatí“ v posledních letech ožívá, a to především díky ruské propagandě, která po okupaci Krymu a Donbasu šíří narativ, že nejzápadnější oblast Ukrajiny se chystá podobný scénář opakovat.

Je pravda, že tentokrát bylo úsilí propagandistů úspěšné.

Dnes, bohužel, můžete přečíst v médiích o separatismu na Zakarpatí (maďarském, rusínském, nebo  jiném), slyšet od politiků a někdy i odborníků. Toto téma je vážně diskutováno na vládních úřadech.

 A to navzdory skutečnosti, že všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že Zakarpatci *** nepodporují myšlenku separatismu v žádné formě. V současné době neexistuje podpora pro změnu stavu regionu nebo jeho oddělení a přistoupení k jinému státu.

 Podle údajů Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KIIS), které jsou publikovány v časopise Zrcadlo týdne, v prosinci 2014 vidělo 91,5% Zakarpatců budoucnost svého regionu jako součást jednotné Ukrajiny – což je vyšší číslo než ve Lvovském oblasti!

A ačkoli se toto číslo od té doby poněkud snížilo (mimo jiné i pod vlivem výše zmíněné propagandy), obecná podpora unitárního státu zůstala nezměněna. Podle průzkumu KIIS provedeného v dubnu 2019 bylo pouze 8% Zakarpatců v dubnu letošního roku se vyslovili    

pro federalizaci Ukrajiny, a tedy autonomii, další 4% – pro vstup do Maďarska. Stejně jako obyvatelé jiných regionů však obyvatele Zakarpatska podporují postup decentralizace Ukrajiny – to podporuje polovina dotázaných.  Centralizovanou Ukrajinu preferuje pouze 26% obyvatelů regionu.

Podle dalšího průzkumu, který na Zakarpatsku provedl Fond Demokratické iniciativy Ilka Kucheriva a Ukrajinská sociologická služba v prosinci 2018, se 81% Zakarpatců se domnívájí, že Zakarpatsko by mělo být součástí jednotné Ukrajiny, a pouze 3% – pro autonomii uvnitř federace, a 1% – za opuštění Ukrajiny.

Ještě důležitější je ale nejnovější průzkum veřejného mínění Zakarpatí, který se uskutečnilo po volbách v roce 2019. Podle průzkumu provedeného Deminitiativami ve dnech 24. srpna – 6. září 2020 společně s Centrem pro politickou sociologii v rámci projektu Re: Open Zakarpattia, jenom 3% obyvatelů Zakarpatska podporují regionální autonomii na federální Ukrajině  a méně než 1% nezávislost Zakarpatí nebo jeho přistoupení k jinému státu.

Jednotná Ukrajina je na rozdíl od ruského mýtu bezpodmínečnou volbou Zakarpatí.

Tpic10 1

Mýtus č. 2. Na Zakarpatsku panuje napětí z etnických důvodů a národnostní menšiny v regionu – proti ukrajinskému jazyku 

16. ledna tohoto roku vstoupila v platnost norma zákona o jazycích na Ukrajině, která stanoví prioritu ukrajinského jazyka pro zákaznický servis na Ukrajině. Od té doby nebyly ze Zakarpatska obdrženy žádné stížnosti týkající se porušení této normy zákona, potvrdil nám v komentáři jazykový ombudsman Taras Kremin.

To je do jisté míry v rozporu s poměrně populárním názorem, že v nejzápadnějším regionu Ukrajiny zástupci národnostních menšin (maďarských, rumunských, slovenských či jiných) údajně nemluví ukrajinsky a staví se proti jeho vyučování a používání.

*** V regionu samozřejmě existuje jazykový problém, ale je extrémně hyperbolizovaný.

A myšlenka „napětí na etnickém základě“ na Zakarpatí je zcela neopodstatněná. Není divu, že se šíří hlavně proruskými kruhy a samou Ruskou federací.  

Ve skutečnosti od začátku ruské agrese proti Ukrajině na Zakarpatí nedošlo k žádnému etnickému konfliktu.

Navíc obyvatelé regionu  touží po nadnárodním a multikulturním prostředí, považují to za převahu Zakarpatí. Podle průzkumu Deminitiativ chtějí Zakarpatci, včetně příslušníků národnostních menšin, vidět Ukrajince, Slováky, Maďary, Rumuny a Poláky jako své příbuzné, přátele a sousedy.

Tpic11 1

Tpic12 1

Mýtus č. 3. Vzhledem ke své blízkosti k EU evropský životní styl již převládá v Zakarpatské oblasti

Na rozdíl od předchozích tento mýtus hraje ve prospěch Zakarpatí, ale se nestává pravdivější.

Zdá se, že Zakarpatská oblast by měla získat vavříny nejvíce evropsky integrovaného regionu Ukrajiny – vzhledem k jeho poloze v geografickém středu Evropy a přítomnosti hranic se čtyřmi členy EU a NATO (ze severu na jih – Polsko, Slovensko , Maďarsko a Rumunsko). Koneckonců, vzhledem k historii Zakarpatí, které bylo jen během dvacátého století součástí řady evropských monarchií a republik.

Dokonce i dnes Zakarpatcíi  regulárně jezdí do EU  za svými záležitostí, do práce nebo na volný čas a někteří před pandemií chodili do zahraničí k příbuzným nebo známým jen na večeři.

Evropská unie však není jen společnou historií nebo zvyky, a nikoli geografickým faktem. Jedná se především o evropské normy a postupy ve všech sférách života. A v tomto smyslu zakarpatský region, bohužel, nejen výrazně zůstávají pozadu  sousedních regionů, jako  košického a prešovského na Slovensku nebo maďarského regionu Szabolcs-Szatmár-Bereg, ale  ve srovnání s mnoha regiony Ukrajiny dokonce ztrácí klíčové ukazatele evropské integrace.

Podle posledního výzkumu autoritativního centra „Nová Evropa“ s názvem „Evropská mapa Ukrajiny“ tedy zakarpatská oblast v posledních dvou letech zaostává, pokud jde o evropskou integraci:

  • v roce 2019 Zakarpatsko obsadilo pouze osmou příčku mezi 24 studovanými regiony a prohrálo nejen sousední Lvovské a Ivanofrankivské oblasti, které v ratingu vedly, ale také Sumské, Vynnické, Oděské, Volynské a  Černovické oblasti.  
  • v roce 2020 obsadilo Zakarpatsko 24. místo, tj. předposlední, před pouze Luhanskou oblastí 

Tpic13 1

Zakarpatí, zejména místní úředníci, rádi zdůrazňují, že na této straně Karpat na Ukrajině – „už je Evropa“.

Pokud se však podíváte pozorně na stav věcí v regionu, v mnoha sférách musí Zakarpatsko stále tvrdě pracovat, aby alespoň dohnalo ostatní regiony Ukrajiny. A to je v první řadě otázka a výzva pro místní úřady a elitu, odborníky, osobnosti veřejného života a média.

Mýtus č. 4. Na Zakarpatsku všichni se zabývají pašováním 

To je naprosté přehánění, i když pro zakarpatské pašeráky je samozřejmě charakteristická soudržnost, vynalézavost, vliv a dobře organizovaná infrastruktura. Mnohokrát lepší než logistika pro legální vývoz a dovoz do Evropy přes Zakarpatsko.

Téměř každý den ve zprávách najdete zprávy o zadržení zakarpatských pašeráků, kteří nejčastěji přepravují cigarety do EU – buď v balíčcích v rukou přes lesnaté krajiny, nebo nákladními automobily přes kontrolní stanoviště. Pohraničníci nedávno objevili celý pašerácký tunel, který přepravoval vozíky cokoli na Slovensko nebo ze Slovenska.   

Současně je nesmírně důležité vědět, že ne každý na Zakarpatsku se podílí na pašování. Kromě toho má region příklady nejmodernější produkce a spolupráce s předními světovými korporacemi.

Zakarpatské továrny montují vozy Škoda a kávovary Nespresso, vyrábějí hokejky pro hráče NHL a téměř polovinu všech lyží a snowboardů dovážených na trh EU; a také vyrábíme designový nábytek pro kavárny Starbucks, karbonové díly pro vozy BMW, Audi, Porsche, Mercedes, nábytek IKEA. V těchto továrnách často pracují s lidmi roboty. 

Podnik Jabil pod Užhorodem
Podnik Jabil pod Užhorodem

Zveme vás, abyste se o těchto příkladech dozvěděli více v naší samostatné studii „Jak fungují zahraniční investice na Zakarpatí a proč je tato oblast Ukrajiny schopná více.

Mýtus č. 5. Na Zakarpatsku – většina etnických Maďarů, Maďarsko kontroluje region a snaží se ho zachytit

Vzhledem k eskalaci nápětí mezi Ukrajinou a Maďarskem, která trvá několik let, je v rámci této konfrontace často zmiňováne Zakarpatsko. A to je přirozené, protože právě zde žije téměř celá maďarská komunita na Ukrajině (a žije tam posledních tisíc let) a její postavení a práva jsou jedním z hlavních témat ukrajinsko-maďarských sporů.

Ale kvůli této pozornosti o Zakarpatí se někdy vytváří dojem, který je slabě spojen s realitou.

Často se slyší, že Maďarsko téměř ovládá a plně financuje Zakarpatí a většina místních obyvatel jsou Maďaři, kteří již dávno májí maďarské pasy, a proto se Zakarpatci údajně necítí jako občané Ukrajiny.

Je důležité nejprve vyvrátit mýty a stereotypy. Tím více,  že s čísly je to snadné.

Podle posledního sčítání lidu na Ukrajině (od roku 2001) tedy v Zakarpatské oblasti žilo o něco více než 151 tisíc Maďarů – jen asi 12% populace regionu.

 V roce 2017 se maďarští vědci pod záštitou Maďarské akademie věd pokusili spočítat, kolik Maďarů zůstalo na Zakarpatí. Podle nich maďarská komunita v regionu ztratila 28 tys.  emigrantů.

Výsledkem je, že podíl Maďarů na populaci regionu klesl na přibližně 10%.

 Bohužel existuje důvod se domnívat, že za čtyři roky od této studie se maďarská komunita v Zakarpatí mohla jen dále zmenšovat.

Dalším důležitým a výmluvným údajem je počet maďarských pasů vydaných na Ukrajině. Od roku 2011 Maďarsko skutečně aktivně pasportuje etnické Maďary v sousedních zemích podle zjednodušeného systému. A podle nejnovějších veřejných údajů požádalo o maďarský pas od roku 2015 124 tisíc Ukrajinců a 94 tisíc z nich jej již obdrželo.

Jinými slovy, můžeme hovořit o tom, že alespoň celá dospělá populace maďarské komunity na Zakarpatí májí maďarské pasy. Deminitivativní výzkum na toto téma však ukazuje, že Zakarpatci si berou cestovní pas jiné země hlavně ze sociálně-ekonomických důvodů, zejména kvůli možnosti odejít pracovat do EU bez povolení a omezení, a ne kvůli mýtickému „přistoupení regionu k Maďarsku“.  Mýtus o separatistických sentimentech Zakarpatců jsme již vyvrátili.

Pokud jde o pozornost (včetně finanční) na Zakarpatí z oficiální Budapešti, je to opravdu cítit. Podle maďarského ministra zahraničních věcí Petera Siyyarta investovala maďarská vláda během posledních šesti let v Zakarpatské oblasti více než 250 milionů eur prostřednictvím různých programů. Tyto peníze šly téměř výlučně do sociální a kulturní sféry, především na pomoc maďarským učitelům a lékařům, humanitární pomoc komunitě a regionu (jako zařízení umělé ventilace plic, vakcíny atd.), opravy a rekonstrukce kostelů, mateřských škol, škol a nemocnic , granty.

Je však velmi důležité si uvědomit, že i toto obrovské množství maďarské pomoci je ve srovnání s tím, co dělá ukrajinský stát na Zakarpatí, prostě nepřiměřeně malé, i když to samozřejmě nestačí, protože Zakarpatsko potřebuje dotace více než 70%.

 Například jen v loňském roce a pouze na opravu státních silnic v regionu přidělil Kyjev více než 5 miliard hřiven, což odpovídá téměř 150 milionům eur. Přidejte k tomu roční státní dotace na vzdělávání, medicínu, socioekonomický rozvoj a prostředky Státního fondu pro regionální rozvoj a všechny spekulace, že Ukrajina nefinancuje Zakarpatí, zmizí samy.

To zároveň neznamená, že by Ukrajina měla zanedbávat takové zahraniční investice od svých sousedů a podporu příslušných komunit. Mimoto je nesmírně důležité tuto pomoc správně vnímat a využívat, protože to může být nejen téma dobrého sousedství a podpory maďarské komunity, ale také další nástroj pro rozvoj a evropskou integraci.

 * * * * *

Toto není celý seznam mýtů a stereotypů o Zakarpatí, které existují v posledních letech. Jejich vyvrácení je však nesmírně důležité pro rozvoj tohoto regionu, jednotu Ukrajiny obecně a její pohyb na Západ.

 

Dmytro Tuzhansky, ředitel Institutu středoevropské strategie

 InfoPost.Media

Comments